David Jemelka

David Jemelka je mladý nadaný výtvarník samouk. Předpoklad k tomu, že se stane výtvarným umělcem, byly dány díky uměleckému prostředí, ve kterém vyrůstal. Jeho otec Tomáš Jemelka je fotograf, strýc Jan Jemelka akademický malíř a babička Jana Jemelková je známá olomoucká výtvarnice a výtvarná pedagožka.
Původně se David Jemelka vyučil tiskařem a, i když i tato profese měla blízko k umění, k samotnému malování se dostal až ve 22 letech. Jeho tvorba vzniká spontánně a připomíná styl zvaný akční umění, který vznikl ve 40. letech 20. století v Americe jako způsob malby, kde hraje hlavní roli samotný akt tvorby, proces je zde již uměleckým dílem. Jeho obrazy hýří barevností, odvahou, vyjadřují rytmus života.
Jeho celoživotní láskou se stal ještě před uměním sport. Aktivně provozoval bojové sporty, otužilecké plavání a běhával vytrvalostní závody. Věnoval se i chovatelství hadů, akvarijních rybiček a sklípkanů.
V roce 2007 začal vnitřně pociťovat, že mu osud přinese velkou životní výzvu, a toto podvědomé tušení se projevilo i v jeho tvorbě, a to v názvech obrazů či temném barevném ladění. Za tři roky krátce po úspěšné výstavě v Moravském divadle v Olomouci a po biřmování ochrnul a zákeřná choroba ho ze dne na den upoutala na invalidní vozík. David Jemelka však této životní epizodě nepodlehl a o to víc se začal zabývat výtvarným uměním, pomocí kterého se zároveň duševně rehabilitoval. Energie z něj srší všemi směry, když popisuje svá díla, pocity, pohnutky a stavy bytí při jejich tvorbě či úvahy o umění, které ho naplňuje svou nespoutaností.  
David Jemelka se snaží tvořit z vlastního nitra a každým obrazem chce dát kousek ze svého srdce lidem. Jak sám říká, maluje přímo svým srdcem, tahy štětcem vycházejí z jeho podvědomí. Obrazy nemají začátek ani konec, jsou někde ve středu cesty a čekají, co se bude dít, jak děj skončí. To ale záleží vždy na divákovi, který mu dá jeho pokračování. Jeho mottem je věta, kterou často uslyšíte z jeho úst a uvidíte z jeho děl: „Chci malovat hloubku, která nemá dno.“ Tato věta navozuje atmosféru, že se jedná o tvorbu spirituální a velice kreativní.
Svou výtvarnou dráhu začal náročnou technikou olejomalby, která není příliš vhodná pro začátečníky, ne však v rukou Davida Jemelky. Maloval na kov, sklo, břidlici. Postupně však přešel na akryl, který rychleji schne a tvořit se tak dá bez delšího odkladu. Zde pak používá různé techniky nanesení na plátno. V současné době má nejraději techniku bez dotyku štětce, kdy dirigentským způsobem v rytmu svého srdce stříká barvu na plátno. Barvy nanáší pouze čisté, bez míchání. Někdy jsou obrazy pastózní, plastické, někdy naopak barvy ředí a obrazy jsou jemné, svétlé na bílém prázdním podkladu. Motivy jsou čistě z přírody, z vesmíru, málokdy se na jeho obrazech objevuje postava. 
V tuto chvíli najdete v ateliéru Davida Jemelky přes 270 hotových děl, úhledně srovnaných v rozměrném regálu umístěném po celé šíři místnosti.
Jeho zkušenosti, zážitky, instinkt se odráží v jeho tvorbě. Vyjadřuje své pocity pulzující z jeho nitra pomocí barev, které dynamicky nanáší na plátno, aby jimi napsal příběh, část jeho života přenesl na světlo a předal dál.

 

PŘEJÍT NA NABÍDKU UMĚLECKÝCH DĚL DAVIDA JEMELKY

                               

PŘEJÍT NA OBJEDNÁVKU